Levičáctví, tedy inklinace ke komunismu je maskul idea z prostého důvodu genetické predestinace teritoriálního dozoru, majícího za cíl ochranu samic s vlastními plody. Tedy...jde to až z paty. Muž jako zmutovaná verze ženy vzešel jen z důvodu ochrany a je to biologický koncept nástroje, nikoli výkonné jednotky, protože...nikdy to není muž, co rodí, tedy funkce zachování celého rodu leží samozřejmě na ženě jako na genetickém prototypu. Komunismus je tak ideálním stavem mužova nenaplnění, protože v modelu abstraktního komunismu je celé prostředí kontrolováno, vykazujíc tak jasné nenásilí a nulovou potřebu mužova nasazení, což logicky mile stimuluje nejzákladnější pud vlastní zcela všem savcům: lenost. Zvládnuté teritorium je předcházení konfliktu a nejvyšší možný stav. Afektovaný stav je pak boj, konflikt, protože ten muž jakkoli neupřednostňuje, byť je na něj nastaven. Muž musí být ke konfliktu pudově donucen a nikdy ho nesmí programově vyhledávat, protože tak by se zařadil na úroveň teprve dospívajících samců, co v exhibici vlastního potenciálu sledují své možné umístění. Logicky tak každý útočný, či v násilí si libující muž je buď nedospělý, nebo geneticky poškozený. Lidská obliba silně degenerujících samců v násilné tématice válečného konfliktu je pak kompenzace právě jejich stavu a násilnými scénami si připomínají periodu mládí a perspektivně nejvyššího potenciálu, jaký kdy měli. Je to smutný symptom stáří.

Lidský jazyk je vrchol, protože lidská abstrakce je mýtus. Schopnost frekvenční komunikace v současné úrovni je zatím nejvyšším přínosem intelektu modifikujícího postupně celého člověka přes přizpůsobování vlastních periferii prostředí i potřebám. Abstrakce je pak individuální skladba unikátních fabulací, neslučitelných pod jednu formu. Ergo: neexistuje stejné myšlení stejně, jako se tvrdí, že neexistuje identický otisk prstu. Expanze komunikace tedy funguje na principu pozitivního pocitu z pochopení rámce myšlení druhého. „Vím, jak to myslíš,“ se stalo společenským pojidlem z důvodu pocitu sdílení blízkých, či stejných pudových potřeb. Však následně tato stále častěji detekovaná schopnost vzájemného ‚pochopení‘ posadila postupně abstrakci nad racionální výkon v prostředí a tak lze technicky říct, že deviací člověka nebyl nástup církve před dvěma tisíci lety, ale že defekt vznikl ještě mnohem dřív s první, skupinovou vírou v abstraktní schéma. Tvrdí se, že lidský intelekt vznikl na základě periody intoxikace primitivního člověka v dobách, kdy byla kritická nouze o stravu díky klimatickému nastavení. Člověk objektivně vzešel ze čtyřnohého mrchožrouta fungujícího na rozhraní dne a noci, kdy tehdejší predátoři vyvíjeli nejmenší aktivitu (denní a noční lovci živočišné říše měli vymezenou daleko delší periodu přes svou fázi dne – biologická hierarchie) a právě možná již tehdy počalo ono nahánění zbytků po úspěšných býložravcích, kteří díky tělesné konstrukci dosáhli do vyšších výšek flóry, tedy se nasytili a tak logicky defekovali. Opět: člověk byl mrchožrout, či spíš všežravec – prakticky ideální metabolické nastavení, které mu funguje dodnes, protože člověk stále kloubí faunu i flóru ve stravě, kdy mršinu nikdy neopustil, neboť jí vždy mrtvé zvíře a nikdy se nesytí přímo na čerstvém kusu. Z člověka se tedy nikdy predátor nestal, pouze díky oné intoxikaci z opadu úspěšných býložravců došlo v jeho mozku ke zvýšení elektrické aktivity, což logicky zpustilo neurální drážkování, tedy komplexnější tvorbu spojení a voila – intelekt je na světě. Je to teorie přísně kolidující s ideálem stvořeným katolíky a zodpovědně udržovaným společensky, že už když se člověk nepovedl za oněch kompletně mytických šest dní, tak se alespoň plynule a jaksi spontánně vyvinul z primitivního předka, kdy intelekt se mu ‚přihodil‘. Alibistický, dětský postoj raději nehledající vysvětlení. Tedy díky této události povýšení myšlení počala i kvalitnější správa vlastního těla a původně čtyřnohý tvor počal úspěšně kopírovat vzory těch, které dosavadně přes exkrementy vykrádal: počal se stavět na zadní a pomalu oddělovat chápavé prvky paží, aby vlastní silou dosáhl na to, co bylo kvalitnější toxického odpadu. (Ano, fekálie jsou pro metabolismus toxické, protože obsahují právě ony metabolicky nevhodné látky posouvané střevem k odpadnímu otvoru a osazené varovnými bakteriemi, které – jak šokující – způsobují onen nepříjemný odér každého lejna savčí skupiny.)

S povýšením vlastní funkce organismu, se vzpřimováním se, rostla logicky i dominantnost tvora s označením Homo, takže si dovoloval větší výpady do fáze dne i noci a díky tomu získával víc potravy, což mělo za následek jak jeho mohutnění, tak i první tvorbu skupin, které ještě zdaleka nebyly organizované. Přesto trend byl spuštěn a myšlení hnalo organismus vpřed v rámci evoluce, protože nastartovaný intelekt do rozměru právě tohoto bývalého outsidera mezi savci bylo radikální. Člověk se vyvíjí daleko rychleji, než ostatní živočišné druhy, právě na základě...a zde si prostě nejsem jistý: pozitiva, či negativa nadstandardního intelektu? Můj problém je v tom, že jsem v kontaktu zpravidla kompletně s lidmi zatíženými ‚moderním‘ učením a neochotnými diskutovat o samotné podstatě intelektu, protože pro ně je to jasné pozitivum a cesta vítězství člověka nad ostatními druhy. Já si tím vůbec jistý nejsem a má navrhovaná paralela leží v původním optimu setrvání v rámci standardní koexistence s obvyklým vývojem. Člověk by prostě rostl a sílil poplatně okolí a dnes by nejspíš byl v úrovni plazů a na vrcholu jejich dominance. (Nikoli rozměrem, protože savec nemá trend plaza a šlo by spíš o úžasně svalnatého a výkonného tvora, teplokrevného, žijícího jen v promili počtu současného člověka.) A stačilo by k tomu jediné: menší chemický dopad toxické stravy na strukturu mozku. Stačilo jen po menší periodu, nebo méně intenzivně požívat odpad a člověk by NEVYBOČIL z biologických standardů. Však ‚kdyby‘ v přírodě bohudík nefunguje, tedy mentální rozvoj je holý fakt, která nelze jakkoli zpochybnit.

A teprve nastartovaná schopnost zapamatovatelné abstrakce (což je už prostě dle mne objektivně biologický defekt, protože schopnost analýzy vzpomínek mizí logicky impulzivnost a roste reakční čas, tedy tento defekt zapříčinil inklinaci k tvorbě ulehčujících nástrojů, protože člověk potřeboval kompenzovat své mentální vydělení se a právě onu schopnost prvotního, z dnešního pohledu jednoduchého, myšlení) spustila i inklinaci ke skupině vyžadující...organizaci lidského rozměru. Snížení obvyklé migrace, větší fixace na stabilitu a tvorba prvních sběračů ve smyslu programového upřednostnění silných pro lov. Fakticky: člověk přestal být solidním zvířetem, když si poprvé stravu přinesl na místo svého pobytu. To je totiž už zcela intelektuální racionalizace možnosti kompletního využití získaného zvířete, což ostatní zvířata neumí. Ta se krmí vždy na místě v rámci savců. Následný vznik týlových jedinců slabšího výkonu – samice jako nárazově méně výkonné, leč perspektivní konstitucí daleko kvalitnější, než má maskul – (ostatně proto muži umírají v průměru daleko dřív než ženy) – postupně rozšířil onu lidskou hierarchii nad úroveň konvenčních opů sobě geneticky blízkých a tak nikoli na základě jazyka, ale na základě tvorby první živočišně iracionální, leč lidsky efektivní skupiny došlo ke vzniku ‚moderního člověka‘...zcela odtrženého od funkce ostatních. Jednoduše: vznik první...je mi líto..ale KOMUNY!

Tedy začal jsem komunismem a předchozí odstavec základem tohoto slova končí. Spojí si to jen quick-brain. Jak je asi patrné, tak já lidský intelekt považuji spíš za defekt, než za pozitivum, přesto se s tím smiřuji, protože nemám možnost realizovatelné alternativy. Současný rozměr člověka ale považuji za krajně patetický, či možná až biologicky hysterický, neboť v biokomplexu nikdy nebylo kalkulováno s podobným náporem, či možností a tak člověk je něco jako bakteriální zbraň hozená na dosavadně funkční město Zem. Nebylo adekvátního odporu k lidskému myšlení, na člověka tak nevznikl regulační predátor, tedy člověk nikdy nad přírodou nezvítězil, ale jen se oddělil od přirozené sounáležitosti s prostředím a tím se stal jeho dominantním likvidátorem. Je třeba si uvědomit, že toto je spíš pudové orientovaný, či pocitový text a já sám teprve hledám odolné schéma, takže existuje nespočet subjektivních argumentů proti tomuto textu, které nejsem ochoten přijmout, protože zde není kompletní pohled. Je to krkolomné a konvenčně nefunkční nadhození možnosti spekulace, kterou bych s kýmkoli rozvinul kdyby - a je to opět výš – existovala rámcově velmi blízká mentalita. Otevřel jsem několik trendů, které jsem nedotáhl, slohově to pochopitelně nenavazuje, je to nečitelné a celkově problematické...takže PROČ cítím, že člověk není správně už v základu? Humorně: člověk od začátku jen a jen, víc a víc, prohrává svou původní a optimálnější vývojovou možnost. Je něco jako parodií na původní možnost a prakticky samostatně, bez berle svých technologií, je jedním z nejtrapnějších tvorů této planety. No a rozesmívá mne to proto, že tím člověkem bohužel sám jsem...weird :P